,,Ta melodie .......... Odkud to jde? , a proč je tu ta tma? kde to vlastně jsem?'' Kdo jsem? odkad jsem? ''
Jedině na co si vzpomínal bylo že tu pořád zní tahle hudba ........tahle melodie .......... tahle píseň. Ale ..........jakto že je tu ? jaktože slyší tuhle melodii ? a jaktože má pocit jako kdyby tu okolo něj bylo tísíce ba desetitisíce lidí? Pomalu se vydá po sluchu za tou melodií ! Jde a stále víc a víc otázek které by chtěl odpovědět přesto že se nic nezměnilo. Stejná tma , stejný pach ,stejné chladno ba ani hudba se nezdála o nic blíže.
Nevěděl jak dlouho kráčel tmou ze hudbou ani jestli je den nebo noc nebojestli se nedostal někam uplně jinam než byl . Jediné co měl byl pocit že se za tu dobu nehnul ani o píď. Přeze všechno co mu napovídalo aby se vrátil šel dál za hudbou, dál za tou melodii , která ho táhla k sobě jako siréna svým mámivým zpěvem. Po dlouhé době se začalo rozednívat jestli se to tak vůbec dá nazvat už bylo šero když viděl vzádu tam někde v dáli svůj cíl. Bylo to jako v pohádce když člověk hledá úsvit než ho konečně najde.Ten pocit že po dlouhé době najde to v co věří to co ho uklidňuje. Okamžitě se s radostí rozběhne k cíli i když ví že mu to bude trvat eště dlouhé chvíle než se tam dostne.
Asi podle toho jak odhadoval 3 dny a už měl před sebou jen pár dní než se dostane ke svému cíly a stále plnější naděje se vydal dál za hudbou ,která ho neodolatelně táhla. Po asi ještě 5 dnech konečně dorazil tam kam chtěl k t melodii vycházela z ostrova uprostřed jezera. Potopil se do jezera a snažil se doplaval na břeh toho ostrova.
Plaval rychle ale nestačilo to. Těsně před břehem ostova ho něco uchopilo za nohu a potopilo pod vodu. Jak mile se potopil a nenávratně byl ukryt v těcj vodách a pomalu mu ubýval kyslík si vzpoměl si na vše na to jak se sem dostal , na to kdo je na to proč tu je , na opravdový cíl jeho cesty a také kde je. Bohužel už bylo pozdě na to aby zachránil svou milou před smrtí ve strašlivých mukách aby mohli být oba spolu , na to aby mohl zvolat její jméno aby jí mohl pohladit po tváři aby jí mohl políbit a rozloučit se s ní. A uchvácen ve strašlivých vodách přimámen tajemnou melodii ve smutku beznaději a tísni zemřel jako už tisíce jiných ,kteří se vydali na cestu ze ,které není návratu.
A zemřeli ve smutku , utrepě a se strašným a pocitem viny , a jejich halucinace předestřeného ráje se změnily na pravý vzhled bažiny na jejíž hladině mimo jiné plavaly lebky všech usmrcených v těchto bažinách.