Dovedl mě ke dveřím a sundal mi šátek který jsem měla přes oči. Chytil mě za ruku a otevřel dveře. Byla tam zahrada uprostřet ní bylo jezírko pustila jsem Deidarovu ruku a rozběhla jsem se k tomu jezírku. Plavali v něm rybyčky, pak jsem si všimla že jsou tu také podivuhodné květiny modré a růžové. ,,Líbí??'' zeptal se mě. ,,Ano moc.'' Má kuna mi slezla z ramene a šla Deidaru očichat. Kdýž byla hotova šla si lehnout pod strom do stínu ,protože bylo vedro. Šla jsem za ní a taky jsem di lehla Deidara si sundal plášť a sedl si k nám. Seděli jsme tam tak dlouho až jsem nakonec usla Deidara se na mě koukal a pak se rozpršelo tak mě vzal do náručí a odnesl mě do jeho pokoje tam mě položil na postel a přikryl mě jeho pláštěm.
Probudila jsem se až druhý den. Toho že nejsem ve svém pokoji jsem si všimla hned.a taky to prozradil plášť kterým mě někdo přikryl.Vstala jsem a zjistila že se na mě kouká Deidara ,,Knečně si se vzbudila.'' ,,Co tu dělám proč sem u tebe v pokoji,'' vypadalo to trochu srandovně když jsem na sobě měla jeho plášť. ,,Nechtěla ses mi nosit až do tvého pokoje.'' Odpověděl prostě. Teď jsem se červenala já když mi došlo že ten kabát je jeho. ,,Copak?? nikdy ti nikdo nepůjčil plášť?? '' zeptal se s úsměvem. ,,Ne. Nemám koho by mi ho půjčil.''(Ještě jsem vám neřekla že jsem sirotek?? No tak teď to víte.) ,,Aha,'' bylo to jediný co ze sebe dokázal vydat když mu došlo že nemám ani rodiče ani kamarády. ,,Zavedu tě do pokoje,'' nabídl se. ,,Jo to bych byla ráda.'' Šli jsme po schodech a po dalších a dalších až jsme došli do té chodby a k těm dveřím co vedli do mého pokoje. Vrátila jsem Deidarovi plášť a on odešel. Když jse. vešla do pokoje měla jsem tak dobrou náladu že jsem se pustila do psaní básniček. O tom pokoji o zahradě s jezírkem a o těch divných květinách.
Ráno jsem se do dne nového vzbudila,
i když jsem chtěla na nic jsem si nevzpomněla.
V pokoji krásná skříň je vyřezávaná,
v ní však větší krása schována.
To oblečení co v ní je,
takové snad jen anděl ušije.
Možná ušil možná neušil,
jen bůh by mohl říct že to tušil.
Také v zahradě je kvítí, je nádherné,
v jezírku rybičky jsou barevné.
Keře tu jsou vonící,
zvířátka spolu se honící.
To jsem napsala, a potom jelikož už jsem byla v tom oblečení dva dny ,a jelikož bylo nádherné jsem se šla převléct. Oblékla jsem se do šatů které vypadaly že jsou na doma a šla jsem se kouknou po něčem k jídlu.A takhle jsem vypadala:

Když jsem šla okolo Deidarova pokoje on akorát odevřel dveře a praštil mě jimi do hlavy.Sesunula jsem se omráčená na zem. Když si mě Deidara všiml vzal mě na ošetřovnu aby zkontrolovali jestli mi něco není.