close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Duben 2011

Secret melody

29. dubna 2011 v 20:23 | Terien |  Povídky
,,Ta melodie .......... Odkud to jde? , a proč je tu ta tma? kde to vlastně jsem?'' Kdo jsem? odkad jsem? ''
Jedině na co si vzpomínal bylo že tu pořád zní tahle hudba ........tahle melodie .......... tahle píseň. Ale ..........jakto že je tu ? jaktože slyší tuhle melodii ? a jaktože má pocit jako kdyby tu okolo něj bylo tísíce ba desetitisíce lidí? Pomalu se vydá po sluchu za tou melodií ! Jde a stále víc a víc otázek které by chtěl odpovědět přesto že se nic nezměnilo. Stejná tma , stejný pach ,stejné chladno ba ani hudba se nezdála o nic blíže.

Nevěděl jak dlouho kráčel tmou ze hudbou ani jestli je den nebo noc nebojestli se nedostal někam uplně jinam než byl . Jediné co měl byl pocit že se za tu dobu nehnul ani o píď. Přeze všechno co mu napovídalo aby se vrátil šel dál za hudbou, dál za tou melodii , která ho táhla k sobě jako siréna svým mámivým zpěvem. Po dlouhé době se začalo rozednívat jestli se to tak vůbec dá nazvat už bylo šero když viděl vzádu tam někde v dáli svůj cíl. Bylo to jako v pohádce když člověk hledá úsvit než ho konečně najde.Ten pocit že po dlouhé době najde to v co věří to co ho uklidňuje. Okamžitě se s radostí rozběhne k cíli i když ví že mu to bude trvat eště dlouhé chvíle než se tam dostne.

Asi podle toho jak odhadoval 3 dny a už měl před sebou jen pár dní než se dostane ke svému cíly a stále plnější naděje se vydal dál za hudbou ,která ho neodolatelně táhla. Po asi ještě 5 dnech konečně dorazil tam kam chtěl k t melodii vycházela z ostrova uprostřed jezera. Potopil se do jezera a snažil se doplaval na břeh toho ostrova.

Plaval rychle ale nestačilo to. Těsně před břehem ostova ho něco uchopilo za nohu a potopilo pod vodu. Jak mile se potopil a nenávratně byl ukryt v těcj vodách a pomalu mu ubýval kyslík si vzpoměl si na vše na to jak se sem dostal , na to kdo je na to proč tu je , na opravdový cíl jeho cesty a také kde je. Bohužel už bylo pozdě na to aby zachránil svou milou před smrtí ve strašlivých mukách aby mohli být oba spolu , na to aby mohl zvolat její jméno aby jí mohl pohladit po tváři aby jí mohl políbit a rozloučit se s ní. A uchvácen ve strašlivých vodách přimámen tajemnou melodii ve smutku beznaději a tísni zemřel jako už tisíce jiných ,kteří se vydali na cestu ze ,které není návratu.

A zemřeli ve smutku , utrepě a se strašným a pocitem viny , a jejich halucinace předestřeného ráje se změnily na pravý vzhled bažiny na jejíž hladině mimo jiné plavaly lebky všech usmrcených v těchto bažinách.

1.kapitola Anděl

25. dubna 2011 v 7:19 | Terien |  Povídky
Ahoj já jsem Saura.budu vám vyprávět jednom mém dobrodružství. Je to o tom jak jsem potkala anděla.
,,Sauro vstávej,''ozvalo se byla to mamka ,která zrovna vařila snídani. Vstala jsem a hned jsem šla na snídani jako každý den. Ale měla jsem pocit že se co nevidět něco stane. Šla jsem jako každý den vybrat poštu,potom za Star (to je můj kůň) ,ale tam už jsem nedošla. Nejednou se kolem mě něco mihlo ,nevěděla jsem co věděla jsem jen že to nemůže být člověk. Otočila jsem se jako na obrtlíku a běžela jsem za tim. Najednou to zmizelo v takové velké skvrně stále jsem za tím běžela a skočila jsem do té skvrny najednou jsem byla............no... někde.Ten anděl se otočil a hleděl na mě. Vypadal trochu pobaveně. Napadlo mě že asi vypadám k popukání protože jsem cestou párkrát spadla ,jednou dokonce do louže.
,,Slyš! pronáslrdování anděla požaduje odvahu,odhodlanost a abys mohla vstoupit musíš mít čisté srdce.Jsi jediný smrtelník který se sem dostal a za svou odvahu ,odhodlanost a čestnost díky které máš čisté srdce tě odměním.Staneš se andělem lásky,kamarádství a porozumění buděš andělem seslaným z nebe na zemi aby jsi lidem pomahala jakonděl i jako člověk. tvůj dotek probudí lásku,kamarádství a porozmění v srdci každého smrtelníka. A dokážeš se dostat do nebe i do této síně když si nebudeš s něčím vědět rady v nebi je také nebeská rada ,rada vševědoucích oni ti pomohou. A dostáváš také schopnost létat ,dostáváš křídla ,která můžeš ukrýt když to budeš potřebovat.A dostáváš nesmrtel a umění plnit přání.''
Na to se jedním pírkem ze svého křídla dotkl mého čela pak rtů a pak hrudi. Nakonec něco zamumlal a zmizel.Eště víc mě ale překvapilo že jsem najedvou byla čistá a úplně v jiném oblečení.
A já?? Najednou jsem měla křídla a na pravém křídle jsem měla zlatý kruh mohla jsem létat a až teď jsem si všimla že jsem v místnosti se spoustou barevních mráčků ,kterých se mohu dotýkat. Vypadalo to tu jako......... nu jako........ jako v nebi. Řekla jsem si že se trochu proletím....... ale problém je že nevím jak. Tak jsem se skusila rozběhnout a vzletět a ejhle podařilo se. = 3

Pozadí má vlastnííííí výýroba neeeeeeeeekooooooopíííírooovaaaatt.!!!!!!!!
Doufám že se to líbilo a jistli ne tak doufám že se bude líbit jiná.
A prosííííím pište komentíky. XDDDD

další odkazy

24. dubna 2011 v 11:41 | Terien |  Odkazy
Hry :

tento odkaz je díný ale ty hry jsou dobré



Hudba:
3x stejná písen Look at me now




eSeMeS


Julie

Nebyli jsme jablko


Skvělej nápad


Firework


Flying down


Naturally



Tak tady to je a zese někdy vám se něco dám. x))))

Můj příběh 2.část

23. dubna 2011 v 20:10 | Terien |  Povídky
Dovedl mě ke dveřím a sundal mi šátek který jsem měla přes oči. Chytil mě za ruku a otevřel dveře. Byla tam zahrada uprostřet ní bylo jezírko pustila jsem Deidarovu ruku a rozběhla jsem se k tomu jezírku. Plavali v něm rybyčky, pak jsem si všimla že jsou tu také podivuhodné květiny modré a růžové. ,,Líbí??'' zeptal se mě. ,,Ano moc.'' Má kuna mi slezla z ramene a šla Deidaru očichat. Kdýž byla hotova šla si lehnout pod strom do stínu ,protože bylo vedro. Šla jsem za ní a taky jsem di lehla Deidara si sundal plášť a sedl si k nám. Seděli jsme tam tak dlouho až jsem nakonec usla Deidara se na mě koukal a pak se rozpršelo tak mě vzal do náručí a odnesl mě do jeho pokoje tam mě položil na postel a přikryl mě jeho pláštěm.
Probudila jsem se až druhý den. Toho že nejsem ve svém pokoji jsem si všimla hned.a taky to prozradil plášť kterým mě někdo přikryl.Vstala jsem a zjistila že se na mě kouká Deidara ,,Knečně si se vzbudila.'' ,,Co tu dělám proč sem u tebe v pokoji,'' vypadalo to trochu srandovně když jsem na sobě měla jeho plášť. ,,Nechtěla ses mi nosit až do tvého pokoje.'' Odpověděl prostě. Teď jsem se červenala já když mi došlo že ten kabát je jeho. ,,Copak?? nikdy ti nikdo nepůjčil plášť?? '' zeptal se s úsměvem. ,,Ne. Nemám koho by mi ho půjčil.''(Ještě jsem vám neřekla že jsem sirotek?? No tak teď to víte.) ,,Aha,'' bylo to jediný co ze sebe dokázal vydat když mu došlo že nemám ani rodiče ani kamarády. ,,Zavedu tě do pokoje,'' nabídl se. ,,Jo to bych byla ráda.'' Šli jsme po schodech a po dalších a dalších až jsme došli do té chodby a k těm dveřím co vedli do mého pokoje. Vrátila jsem Deidarovi plášť a on odešel. Když jse. vešla do pokoje měla jsem tak dobrou náladu že jsem se pustila do psaní básniček. O tom pokoji o zahradě s jezírkem a o těch divných květinách.
Ráno jsem se do dne nového vzbudila,
i když jsem chtěla na nic jsem si nevzpomněla.
V pokoji krásná skříň je vyřezávaná,
v ní však větší krása schována.
To oblečení co v ní je,
takové snad jen anděl ušije.
Možná ušil možná neušil,
jen bůh by mohl říct že to tušil.
Také v zahradě je kvítí, je nádherné,
v jezírku rybičky jsou barevné.
Keře tu jsou vonící,
zvířátka spolu se honící.
To jsem napsala, a potom jelikož už jsem byla v tom oblečení dva dny ,a jelikož bylo nádherné jsem se šla převléct. Oblékla jsem se do šatů které vypadaly že jsou na doma a šla jsem se kouknou po něčem k jídlu.A takhle jsem vypadala:
Když jsem šla okolo Deidarova pokoje on akorát odevřel dveře a praštil mě jimi do hlavy.Sesunula jsem se omráčená na zem. Když si mě Deidara všiml vzal mě na ošetřovnu aby zkontrolovali jestli mi něco není.

Můj Příběh 1. část

21. dubna 2011 v 13:31 | Terien |  Povídky
Ahoj to sem já jmenuji se Ravi ma yi a říkají mi Rayi a tak mi mužete říkat i vy na začátku tohoto příběhu je mi 13 let a svím příběhem vás provedu až do konce.
Představte si malou poklidnou vesničku která se jmenuje Konoha a v ní na kraji malý útulný dům. A tam jsem já bydlela, ale jen krátce. Protože jednou když už jsem byla genin jsem šla ven z Konohy na procházku a v tom se stalo něco co mi navždy změnilo život.
Trénovala jsem na stracené mýtině uprostřet jednoho opravdu velkého lesa své nové jutsu.To jutsu mělo být jedním z mích tajných útoků (teď už asi chápete proč cvičím ve velkém lese) měla jsem ho už nacvičené a šla jsem na další když v tom jsem si všimla že mě někdo sleduje.Myslela jsem si že to je někdo z Konohy ,co mě špehuje aby mě potom porazil. Ale to byla chyba bohužel jsem se spletla zakřičela jsem na něj ,, vypal nebo tě oddělám hned teď!!!'' Ale to byla ta chyba co jsem měla na mysly.Ten někdo totiž vůbec nebyl z Konohy. A ten někdo si taky myslel že ho vyzívám na soboj. ,,Tak pojď dáme si zápas,'' ozvalo se.Ten někdo se oběvil a hned zaútočil.Zaskočilo mě to a nestihla jsem uhnout,tak jsem dostala plnej zásah.
Omdlela jsem a probudila jsem se až v ňákém krásném pokoji na posteli pod peřinou. Na nic jsem si nemohla vzpomenout. Pak jsem si všimla že je tu i psací stůl a krásná ručně vyřezávaná skříň tak mě napadlo jestlipak v té skříni není ňáké stejně nádherné oblečení.A taky že bylo a takto jsem v něm vypadala:
A ještě jsem vám něřekla že u sebe mám malou kunu.xD
Hned jsem si ho na sebe vzala a akorát jsem si řekla že prozkoumám zbytek pokoje tak dovnitř vešel kluk.Byl blonďatý a docela i vypadal hezky. Trochu ho zaskočilo když mě vyděl v tom nádherném oblečku.A taky se trochu bůhví proč začervenal. Ale pak promluvil,, pojď'' chytl mě za ruku a vedl mě krásnými chodbami,až se zastavil u jedněch dveří. A řekl,,běž''a znova se začervenal když si všiml že mi ještě pořát drží ruku. Když mě pustil tak sem otevřela dvěře a najednou mě zaplavila vlna tepla. Když jsem vstoupila do místnosti uviděla jsem ještě krásnější pokoj než byl ten můj. Byl malý nenáročný působil klidně a bylo v něm teplo. a v tom jsem si všimla že za psacím stolem na křesle potaženém kůží někdo sedí byl to kluk ale starší než ten předtím. Když jsem k němu přistoupila blíž zjistila jsem že se na mě tak pobaveně dívá.Ten kluk měl zrzavý vlasy který mu stály ,na hlavě a na obličeji měl pírsinky. ,,No tak ses probudila.'' Řekl ten kluk. ,,Jak se jmenuješ???'' zeptal se mě. ,, Mé jméno je Ravi ma yi.'' Odpověděla jsem s odhodlaným výrazem. ,,Hmm tebe znám ty si ta holka co se každej den potuluje okolo naší skrýše.'' ,,Asi jo,''odpověděla jsem mu. ,,Ale já nemám jistotu jestli jsi nás nešpehovala.A tak tě musíme buť zabít nebu tě vzít k nám a mohla by jsi se stát členem Akatsuki.'' dal mi nabýdku. ,,K čemu bych vám tu byla jako člen ještě ani nejsem chunin.'' ,, Řeknu to takhle, od tý doby co jsme si všimly že sem chodíš ,tak tě špehujem a jak jsem to tak viděl seš docela silná. Tak si vyber....... smrt nebo být členem.'' teď jsem si uvědomila že stojím před rozcestím které navždy změní můj život. ,,Tak?'' zeptal se naléhavě ten kluk. ,,Ano stanu se členem.'' ,,Dobře vyber si kdo tě bude trénovat,'' najednou se ozvalo táhlé zahoukání. A najednou se seřadili všichni ostatní členové Akatsuki vyber si. Obešla jsem je a jakmile jsem se na někoho koukla vyděla jsem ten samí pohled ,který jasně říkal: mě ne! Až na toho blonďáka se tak všichni tvářili. ,,Toho blonďáka.'' ,,Tak jo, Deidaro budeš ji trénovat.'' Zbytek stojícich se začal hihňat. A Deidara ´mě vzal do mého pokoje a řekl že tréning začne zítra a že mi potom ukáže překvapení. Všimla jsem si ješte že tady nikde nejsou okna.Asi za 2 hodiny přišel Deidara zavázal mi oči a někam mě vedl.


3.,4.,5.kapitola

21. dubna 2011 v 13:27 | Terien |  Povídky

3.kapitola
,,Konečně jsou chuninské zkoušky!!!''Myslela jsem si. ,,Teď vám rozdám papíry které podepíšete že když tam zemřete tak to není naší vinnou. Za půl hodiny vymění každý z vašeho týmu papír za svitek buď země nebo nebe nebo vody.
Vaším úkolem je až se otevře vaše brána tak vyrazit a dostat se do věže za 4 dny. 
V lese musíte bojovat s ostatními aby každý z vašeho týmu měl všechny svitky. 
Když přijdete k věži tak tam budete mít bránu dovnitř. 
A ještě něco nesmíte svitek otevřít dřív než ve věži jinak se stane něco strašlivého. 
A na pročtení tohoto papíru máte půl hodiny.'' 
Rozezněl se hlas.Půl hodina uběhla jako voda a za chvíli jsme stáli před branami. Za deset minut čekání se brány otevřeli. Hned jsme vyrazili. ,,Jooooooooo''zakřičela jsem. ,,Jooooooooo'' zopakovali po mě Laila a Sanaru.,,Jooooooooo'' zakřičeli jsme všichni na ráz.
Hodně mě překvapila nálada Sanara protože normálně vypadá znuděně a nafoukaně ale teď se usmíval a smál.
To největší trápení přišlo tak za 2 hodiny. Začínala jsem se bát,,co když budeme muset bojovat s Daisi nebo
 Vanisomaru nebo umřou.'' 
Měla jsem své kamarádky moc ráda a nechtěla jsem o ně přijít
. Když v tom Lila řekla,,neboj Vanisomaru i Daisi budou v pořádku.'',,Pevně v to věřím.'' 
Odpověděla jsem a při těch slovech jsem myslela na všechny společné zážitky které jsme spolu všichni prožili. 
Ať ty dobré nebo ty špatné. 
A taky na mámu a tátu jak na mě budou pyšní že už jsem chunin a samozřejmě i na bráchu 
, který vždycky chtěl aby mi mohl pomáhat s trénováním a teď bude moct.
První boj byl lehký jak facka a už mám k svitku vody svitek nebe,Laila má svitek nebe a země a Sanaru vody a země.
 Večer jsme šli na 4 hodiny spát. Hlídku rozdělil Sanaru 1.Sanaru jako 2. já jako 3. Laila jako poslední zase Sanaru.
 Střídali jsme se po hodině. Druhý den odpoledne jsme svedli další dva boje bohu žel neměli jiné než vodní.
Jediná Laila má všechny svitky.
K večeru jsme potkaly Daisi jak zbýrá dříví na oheň.Daisi byla moc ráda že nás vidí a že má jenom dva svitky.
 A že s týmem to nemohlo být lepší. Kromě toho aby byla s náma.Třetí den jsem dostala poslední svitek. 
Boj byl velmi těžký A Laila málem omdlela a Sanaru se vážněji zranil já jsem byla jenom trochu poškrábaná.
,,Už zbývám jenom já a máme jenom jeden den.'' ,,To nic,zítra určitě dostaneš poslední svitek'' utěšovala jsem ho.
 ,,Musím jinak nepostoupím''odvětil.,,Jdem spát,,Ale jenom na 2 a půl hodiny''rozhodla jsem.
První já Potom Sanaru a na konec Laila.
Po odpočinku jsme vyrazili viděli jsme Vanisomaru ale jen tak z dálky protože bojovali mi 
jsme potkali tým ve kterém byl Liloamaru (kluk),Silaila,Mesijala.

4.kapitola
Vešli jsme do malé místnosti a tam jsme si odpočinuli.Pak jsme se koukli na lis papíru a tam stálo : Otevřete svitky. Každý Jsme si vybrali jeden svitek a postupně jsme je otevřeli. nejdřív Sanaru potom já a potom Laila. Najednou se objevil Ikamesu sensei. A řekl ,,prošli jste jsou z vás chunini!!!!'' Dívali jsme se na něj jako na pytel blech. ,,Opravdu???'' ,,Jo ostatní neměli všechny svitky.Prošli jste vy,tým1,tým2,tým11 a tým10.'' ,,Joooooooooooo''zakřičeli jsme a zase ,,joooooooooo'' a na posledy,,joooo.'' Šli jsme to oslavit s mojí rodinou a Lailinou rodinou a Sanarovou rodinou všichni dohromady. A pozvaný byl i Ikamesu sensei. Vzhůru jsme byli až do rána a pak šli všichni domů.Týden jsme měli volno a pak jsme dobrovolně pomáhali na Akademii.Ukazovali jsme svoje techniky žákům a pomáhali s jejich technikama.Potom jsme pomáhali geninum trénovat.Potom jsme sami trénovali. A po dlouhé době jsme šli na misi. Vyrazili jsme ve 3:00 ráno. ,,proč prostě nepošlou genini prozkoumat okolí???Vždyť to by zvládli i oni.'' Ptala jsem se.,,Protože se v okolí objevili Akatsuky'' ,,Akatsuky Akatsuky něco mi to říká. Jo to je ta super silná desetičlenná parta zločinců třídy S ve které je ten rybý muž Kisame ,Učíha Itachi,Zetsu ten květinovej,Sasori z červeného písku,Deidara,Hidan ten už je mrtvej,Kakuzu taky mrtvej,a ostatní dva členi jsou neznámí.'' ,,Jo přesně tak.'' Přitakal mi Ikamesu sensei.

5.kapitola
,,Vstávat!'' vzbudila jsem se ve 3:00 ráno tak jsem šla udělat snídani akorát.Neměli jsme časovou míru kdy musíme být zpátky ve vesnici. Dostali jsme se do divné rokle. Nebyla tam tráva ani stromy ani zvířata byla to prostě jenom hlína.,,Co to je za místo???'' ,,Tady se naposledy objevili Akatsuky.'',,Je to vidět'' ,,Jo.'',,Máte pravdu tuhle spoušť mohli udělat jenom Akatsuky.'',,Ano.'' Stát!!!!'' ozvalo se za námi.Honem jsme se otočili byl to Deidara a Zetsu.,,Deidara!Zetsu!!.'' Zařvala jsem.,,Chytré děvče ví kdo jsme.'' ,, Jo jo chytré.'',, Co chcete?'' otázala jsem se jich. ,,Jelikož jste nás našli musíme s vámi něco udělat.'',,Ale co? '',,Ukážeme je šéfovi a ten řekne co s nimi.'',,Tak jo.''Chytli nás a někam vedli.Laila a já jsme omdleli a probudil nás až teprve hlas,,dívky nechte tady možná se nám budou hodit a chlapce dejte do celi.'' ,,Jak chcete''odpověděl Deidara. Přišel k nám a řekl,,Zvedejte se a do práce!'' Zvedli jsme se a tázali se co máme dělat poněvač proti nim jsme nic nezmohli. Každá dostala práce na celí den.Já musela udělat snídaní,umýt nádobý,donést jídlo do celi Sanarovi a senseovi,uklidit 5 pokojů,potom udělat oběd,zase umýt nádobý, vyplejt vysázet a zalít zahradu,donést jídlo do celi a potom jsem měla volno.Laila dělala ostatních 5 pokojů,donesla oběd do celi,odnesla z celi zbytek snídaně obědu a večeře,udělala večeři,umyla nádobí,uklidila koupelnu a chodbi,opravovala střechu,ustlala postele,uklidila po večeři a měla volno.Pokoj jsme měli společný.Já jsem se šla zeptat jestli si smím kreslit a Laila jestli může luštit skládanku mohli jsme ale pod dohledem jednoho kluka přibližně v našem věku říkali mu Tobi,sedl si na moji židli a pozoroval co kreslím.Nevím jakou má tvář měl na obličeji masku. Klidně jsem kreslila dál.Laila si ho vůbec nevšímala.Když jsme skončili ten kluk řekl,,běžte spát já už taky jdu'' s těmito slovy odešel. šli jsme spát protože jsme nevěděli co budem zítra dělat a v kolik budem jsem přišla do kuchyně a začala vařit vyšel Uchiha Itachi,,dobré ráno.''Pozdravila jsem on se mě vylekal až zaječel tak že to všechny vzbudilo.,,Mám problém a hodně velkej''pomyslela jsem si.Za chvíli tu byli všichni z budovi a já jsem se tak bála až jsem znovu omdlela.(Mezi tím co jsem spala.)Co se stalo Itachi??ptali se všichni až na Lailu která mě šla ošetřit.,,Kéž bych byla zdravotní ninja já a Ne ty''mumlala si pro sebe potichu ale Ne tak aby to neslišeli Akatsuky.,,Co??Zdravotní ninja??To se nám bude hodit.''Říkal Zetsu.

Nejhezčí kluci (5. B./A. a dohromady)

15. dubna 2011 v 16:29 | Terien |  Škola
Tak chtěla jsem uveřejnit výsledek této ankety u nás ve škole , ale kvůli hromadnému nesouhlasu kluků to neudělám.
Ale také když se někdo bude chtít dozvědět jak to vlastně dopadlo tak ať mi řekne do komentářů.


Nejhez. holka z 5.B.

15. dubna 2011 v 15:41 | Terien |  Škola

Tak sem psát seznam holek nebudu jelikož je jich hodně ale dám vám sem rovnou výsledky.

1. místo Linda Stokyčová

2. místo Eliška Koblicová

3. místo Anna Plecitá

4. místo Denisa Vacková

5. místo Aneta Šulcová
Tak a aby si holky z B-éčka nepříšli poškozeny tak jim sem dám aspon náké obrázky.

Nejhezčí holka z 5.A./B. Podle 5. ročníku

15. dubna 2011 v 13:48 | Terien |  Škola
Takže toto pořadí určili žáci 5. ročníku školy Odolena Voda :

o 1.místo se dělí Květa Šteflová a Sofie Podzimková obě z 5.A.

2.místo obsadila Denisa Vacková z 5.B.

3.místo obsadila Linda Stokyčová z 5.B.

A zde je pro všechny čtyři obrázek .


2.kapitola

15. dubna 2011 v 13:37 | Terien |  Povídky
Ráno jsem se nasnídala a vyrazila před akademii kde jsme se měli sejít s novým senseem.Laila a Sanaru už tam byli tak jsem si sedla vedle Laili a čekala s nimi. Sensei přišel přesně ,podle mě je docela dobrý a takhle vypadá.
. Ráno jsme šli na první misi měli jsme chytat kočky a tyhle mise jsme dělali celý 4 měsíce a už zbývali jenom 3 týdny na to aby jsme dotrénovali věci na čunínské zkoušky. ,,Tak'' prohlásila jsem teď,, musíme pořádně trénovat protože za 3 týdny jsou čunínské zkoušky,a to znamená dopilovat naše techniky aby byli dokonalé''.,,Jó!'' zakřičeli jsme všichni naráz. A začali jsme trénovat. Sanaru odešel se slovy ,, Já jsem na všechno připraven.'' A tím nás všechny naštval. Doopravdy neodešel, ale schoval se za stromy a pozoroval nás. Věděl to jen Ikamesu sensei, protože ví snad všechno. Já i Laila jsme trénovali stejné jutsu které jsme měli používat společně. V tu chvíli přišel Sanaru zpět a řekl ,, Vy tu doopravdy trénujete??'' My jsme na něj koukali jako kdyby to byl duch. On si myslel že se tu budeme poflakovat? To si ze mě snad dělá srandu. ,,To ty ses poflakoval, zatím co mi jsme celou dobu trénovali. A teď buď běž a nebo tu trénuj s námi.''Zakřičela jsem na Sanara. Sanaru se trochu polekal když jsem na něj z ničeho nic křikla. Ale potom odpověděl.,, Budu tu ještě chvilku trénovat a potom půjdu.'' Když jsem šla domů byla jsem na něj ještě pořád naštvaná. Potom jsem šla spát. A takhle to bylo celí týden.
Jmenuje se Ikamesu Deiheo. Potom jsme šli na rozlehlou mýtinu a začali trénovat. Nejdřív jsme se učili chodit po vodě a potom po stromech. Chození po vodě mi šlo výborně ale po stromech už trochu hůř. Večer jsme všichni šli k Ičiraky rámen a sensei nám ho zaplatil. Potom jsem šla já a Laila ke mě domů protože dneska spí Laila u mě. Sanaru a Ikamesu sensei šli každý po svích. Když jsme přišli domů už všichni spaly, tak jsme se potichu převlékli do pyžam a šli spát

1.kapitola

15. dubna 2011 v 13:06 | Terien |  Povídky
,,Ahoj já jsem Kília je mi 12 a mám 3 kamarádky, jsou to Laila, Daisi a Vanisomaru. Zrovna jsme se rozešli domů, abychom se všechny vyspali na den D. Tak pojďte s námi naším příběhem který začíná v poklidné Konoze. A ještě něco takhle vypadám.''
,, Den D je zde. Holky musíme se připravit na to že nebudeme všechny pohromadě.'' prohlásila jsem šeptem. Ale v tu chvíli vešel do třídy Lounary sensei a zahájil zkoušky. 1. šel Sanaru upe krásný kluk jen se podívejte.
A 2. jsem šla já, no představte si to. Chtěli abych jim předvedla Stínové klonové jutsu. Byla to hračka jen pohyb rukama soustředění čakry a zvolání ,, Stínové klonové jutsu!'' a hotovo vedle mě stáli 4 na vlast stejné klony. Když jsem vyšla ze zkušebny, volaly Vanisomaru do zkušebny. Odešla jsem si sednout na jeden ze schodů ve třídě. Takhle volaly všechny studenty a všichni studenti si sedali na schody. Když odzkoušeli všechny vešel do třídy Lounary sensei a prohlásil ,, Milí studenti nyní jste genini. A proto je vás nutno rozdělit do týmů. V týmu č. 1 je Daisi, Huroshi a Mamia. V týmu č.2 je Vanisomaru, Ravashiomaru a Kumarishomaru.'' A takhle to pokračovalo až do čísla 8. ,, V týmu č. 8 je Sanaru, Laila a Kília.'' To není možný já jsem v týmu s mojí nej kamí a nejhezčím klukem z našeho ročníku. Ale ještě něco asi by jste měli znát podobu mích kamarádek. Takže začínáme Lailou
Vanisomaru
a Daisi.
Šli js
me domů abychom se vysplai na zítřejší den kdy še máíme setkat s naším novým senseem.

Tak teď vám sem hudbu.

13. dubna 2011 v 18:13 | Terien |  Odkazy

Tak a teď vám sem dám náké odkazy na hudbu ,kterou poslouchám . Doufám že se bude líbit.

Tak toto je Haleluah (není original)
Another Night :

Lucky Star:

Field of dreams:

Will my heart Survive:

DDR- Butterfly :
Rainbow:

Feel fine:

Impossible:

Te Amo:


Tak tady jsou náké ale budu eště přidávat. xDD

Nejhezčí holky z 5.A.

13. dubna 2011 v 17:30 | Terien |  Škola

Takže jsme nedávno dělali ve třídě anketu a přislušníci třídy určili :


Dívky Podle Abecedního pořadí: (srovnané podle příjmení)


Alena Bělohradská

Dominika Holčíková

Sára Janatová

Anna Jeníková

Denisa Konečná

Nikola Malá

Klaudia Maršík

Sofie Podzimková

Nikola Švejdová

Květa Šteflová

Evelína Vokáčová

Anna Vraštilová

Ivana Vychytilová

Nejlepších 5 :


1. místo . . . . . . . . Nikola Švejdová

2.místo . . . . . . . . . Květa Šteflová

3.místo . . . . . . . . . Dominika Holčíková

4.místo . . . . . . . . . Sofie Podzimková

5.místo . . . . . . . . . Evelína Vokáčová

Začátek

12. dubna 2011 v 18:27 | Terien
Ahoj já jsem Terien a tohle je muj blog. Tady budu psát povídky ,ale také třeba ankety od nás ze třídy takže ,takový třídní blog.

Upozornění pro příslušníky 5.ročníku školy Odolena Voda

Budu se snažit neurazit nikoho ze třídy a také nikoho z našeho ročníku takže kdyby se vám to nelíbylo a měli by jste něco proti tak já upravím článek tak aby jste neměli pocit že je jakýkoli článek proti vám. Takže s nesouhlasy (i souhlasy a debaty) pište do komantářu k článku o ,kterém by jste chtěli něco napsat.

Ostatní info

Také zde budu ale dávat odkazy na hudbu ,která se mi líbí, uveřejnovat své povídky a dávat obrázky. Tak se myslím máte na co těšit. A doufám že se vám to bude líbit.